Servis lyží, část třetí: Broušení hran lyží a snowboardů

Moderní carvingové lyžování je snaha o jízdu po hranách s co nejmenším podílem smyku. Úspěšnost naplnění této snahy záleží kromě jiných faktorů do značné míry i na ostrosti hran a způsobu jejich broušení. Ráďas Vám v tomto článku poradí, jak správně postupovat při broušení hran lyží a snowboardů.
"Při carvingu je stav hran, zejména při lyžování na tvrdém podkladu, důležitější, než při technikách s výraznějším podílem smyku. Platí pravidlo, že čím více péče se hranám věnuje, tím menším zásahem je pro ně navrácení ostrosti a hladkosti."

Další dvě kapitoly pojednávající o základních servisních procedurách s novými lyžemi a o voskování lyží a snowboardů naleznete tady a tady.

Při broušení lyží se rozlišuje broušení hran z boku a broušení hran v rovině skluznice.

Broušení hran z boku je základním úkolem pravidelné péče o hrany. Cílem je vytvořit na hraně průběžné a pravidelné ostří, které dobře zabírá i na tvrdém povrchu. Jak velké stroje v servisu, tak většina nářadí pro ruční broušení jsou schopny nabrousit hranu v úhlu 90°, či dosáhnout jejího bočního odklonění (úhlování) o jeden i více stupňů. Odkloněním z boku se rozumí úhel mezi vodorovnou rovinou skluznice a rovinou boku hrany. U běžného lyžování se hovoří v řádu 1 – 3°.

Broušení skluznice a hran v její rovině je méně časté a většina lyžařů ho dopřává svým lyžím většinou 1x za sezónu v rámci kompletního servisu formou strojního broušení. Odklonění hran od roviny skluznice se rozumí úhel mezi rovinou skluznice a spodní rovinou hrany. Hodnoty tohoto odklonění jsou daleko menší, než u odklonění hran z boku (0,2 - 1°).
Rovinatost skluznice a hran na jejich okrajích je jednou z důležitých podmínek pro snadné zahájení oblouku. Zejména vyjetá či propadlá skluznice s vystouplými hranami znamená citelné zhoršení točivosti lyží.
Hrany jsou v lyži ukotveny pomocí tzv. „zámečků“, které mohou popraskat nebo vypálit grafitovou skluznici zevnitř, pokud jsou vystaveny nepřiměřené teplotě - ať už při broušení nebo při voskování rozpálenou žehličkou. Takže pozor na to...
Broušení hran lyží - úhly sarka zahrobska - lyze slalom
Způsoby broušení hran:
Úhel nabroušení hrany na 90° bez odkloněni jak z boku, tak od roviny skluznice, je základní, dnes již ale u nové produkce lyží většinou málo používaný způsob broušení. Lze ho dosáhnout i jednoduššími ručními přípravky.
Odklonění (úhlování) z boku o jeden a více stupňů je vhodné na tvrdé až ledovaté povrchy a pro pokročilé lyžaře. Nejčastější hodnoty tohoto odklonění jsou 89°, 88°a nebo 87°.
Závodníci většinou používají úhel 88st (na lyžích pro obří slalom) 87°, výjimečně 86° (na lyžích pro slalom), pak ale většinou v kombinaci s alespoň malým odkloněním hrany od roviny skluznice. Při větším odklonění hrany z boku bez jejího odklonění od roviny skluznice má lyže tendenci zařezávat se zejména pak na měkčím povrchu, zhoršuje se její točivost a nabroušení má i menší trvanlivost. Při tomto způsobu nabroušení je vhodné alespoň část hrany v okolí kontaktních bodů na špičce a patce lyže zbavit největšího ostří. K tomu účelu se nejčastěji používá tvrdá pryž., radeko, nebo jemný pilník.
 
Postup při ručním broušení hran lyží a snowboardů:
Před samotným broušením hran se doporučuje lyži navoskovat a vosk pořádně strhnout a trošku vykaráčovat. Tim se zabrání zadírání ocelových štěpiny do skluznice. Lyži umístíme na bok do speciálních svěráků. Potom je třeba z boku lyže (sidewallu) speciálním strhávačem odstranit přebytečnou umělou hmotu, o kterou by nám drhly nástroje – většinou je jí tam opravdu hodně zbytečné. Dále se do speciálního držáku - "úhelníku", nebo chcete-li "vodítka" - o požadovaném úhlu vkládají pilníky. Postupuje se od nejhrubšího pilníku k nejjemnějšímu a celý proces se zakončuje diamantovým pilníkem a u závodního lyžování se finišuje kamenem. Tahy provádíme na jedné hraně od špičky lyže a na druhé po otočení od patky. Protisměr vyjimečně nevadí (opak je u voskování a kartáčování!!! viz. tady). Do úhelníku tlačíme šikmo dolu a tahy provádíme dlouhé a vždy po celé délce lyže nebo snowboardu. Nakonec vždy mírně potupíme špičku i patku - viz. několik řádků výše.
Servis lyzi - brouseni hran lyze Brouseni hrany lyze a snowboardu
Odklonění hrany jak z boku, tak od roviny skluznice, je nejvhodnější způsob nabroušení lyží. Ani velmi ostrá lyže, nabroušená tímto způsobem, nemá tendenci se zařezávat a naopak velmi dobře hraní i na tvrdém povrchu. Vyšší je i trvanlivost nabroušení. Odklonění z boku je v řádu stupňů. U odklonění od roviny skluznice, které usnadňuje zahájení oblouku a prodlužuje trvanlivost ostří, se uvažuje v řádu desetin stupně. Dnes se nejčastěji pohybuje od 0,2°do 0,5°, max. pak může být 1°. Tohoto kombinovaného nabroušení lyží lze dosáhnout i speciálními přípravky pro ruční broušení. Obecně platí, že kvalitně provedené ruční broušení je vždy lepší než strojové, ale jen málo kdo si na něj troufne.
Diamantovy pilnik na brousení hran lyže Swix uhelnik na brouseni hran lyze
Novinky v oblasti broušení hran
Radiální tuning - (proměnné úhlování) je proměnlivý úhel (0,4°– 0,8°) odklonu spodní hrany od skluznice. V oblasti strojního servisu lyží je světovou novinkou.
Podstata proměnlivého úhlu odklonu souvisí s možností nastavení většího odklonu hrany v oblasti max. šířky lyže (špička a pata) a naopak v nejužší – středové části pod botou zase pak co nejnižší úhel.
Při tomto způsobu broušení je carvingový oblouk přístupnější pro větší část lyžařské veřejnosti (jednodušší vjezd a výjezd z oblouku, tolerance klouzání se po hraně), vedení lyže v průběhu celého oblouku bez ohledu na rychlost a kvalitu sněhu je bezpečnější. V případě závodní úrovně je hrana (boční úhel 87°, 86°) více agresivní a rychleji reaguje při změně směru oblouku.
V letech 2005 - 2008 byl radiální tuning intenzivně zkoušen mimo jiné i ze strany švýcarského mužského A teamu v Alpských disciplínách a i přes jeho kladné výsledky se vedou horečnaté diskuze o jeho smyslu v závodním lyžování.
 
Zubovité broušení - pro rekreačního lyžaře nejspíše nejlepší způsob nabroušení jeho lyže. 
Na hraně lyže pod vázáním (50 - 60 cm) se vytvoří zubovité ostří (podobné jako u kuchyňských nožů).
Hlavní předností tohoto zubovitého broušení hran je daleko větší měrný tlak na funkční část hrany. Do hrany jsou z boku vybroušeny 35mm dlouhé a 0,35mm hluboké zářezy, zatímco zbylé vystupující funkční části hrany (zuby) jsou dlouhé jen cca 15mm. V důsledku daleko většího měrného tlaku na funkční části hrany (zuby) dobře zabírají i při své menší ostrosti. Hrany se pak nemusí tak často brousit.
Tento způsob broušení se používá také u snowboardů ve tvaru „Banana“ a nazývá se Magnatraction – rockerovému prohnutí snowboardu umožní také lepší zatáčení na upravené sjedovce.
zubovite brouseni hrany lyze Samurai katana
Snad to teď už všichni zmáknete a z lyží uděláte nablejskané samurajské meče a tím z nich vymačkáte co nejvíc! No a pokud ne-e nezoufejte a obraťte se na nás na našem facebooku- rádi pomůžeme a vaše prkýnka vyservisujeme ;)

Někdy si ještě něco povíme o všeobecné péči o lyže - opravování, přepravě a skladování a tady se dočtete něco o tom co udělat s novýma lyžema jako první a tady něco o voskování lyží a snowboardů.

 
Zdroj: Jan Štumbauer, Radek Vobr, „Carving- průvodce sportem“, Kopp, 2007
 
Ráďas
V problematice lyžařských technologií a mazání platí, že co člověk, to odlišný názor. Proto je dobré znát co nejvíce názorů a pohledů na věc a na základě těchto znalostí si vytvořit vlastní postupy. Zde předkládám mé postřehy k rozšíření, nebo alespoň osvěžení, těch Vašich.
Předesílám, že se zaměřuji pouze na Alpské lyžování (na sjezdovky, ne na běžky a snowboard) a že tento text není nijak reklamně zaměřen. 
Vycházím ze svých zkušeností, přečtených knih a z rad od mnohých odborníků a servismenů, kterými se řídím a podle kterých postupuji při trénincích a při závodech. Za jakýkoli postřeh, koment, nebo názor budu vděčný! ;)