Krippenstein po druhé, aneb „Sekundenjagdt“

Tak jsme se vydali podruhé na Kripp a tentokráte závodit. Už od padesátých let se tam jezdí off piste závod o kterém jsem už několikrát slyšel a tentokrát jsme se s Vítkem Starým rozhoupali a jeli.

Celý týden nám krásně kydalo a tak na nás čekalo 40 cm čerstvýho prachu a krásný počásko. Všechno vycházelo prostě nádherně, až na pár detailů, jako např. doma zapomenutej foťák a taky zjištění, že „Sekundenjagdt“ bude asi krapet nad naše síly, ale o tom později :-) každopádně omluvte zhoršenou kvalitu iPhone photos, protože takhle to dopadá, když si zapomenete foťák i gopro…

Závod má opravdu dlouhé kořeny a to až do 50. a 60. let, kdy se ho účastnili takové legendy jako Willi Bogner, v tu dobu se dolu proplétali asi 80 brankami, dnes jich na trati stojí pouhých 15. Závod má start na Daumlkogl a končí v mezistanici lanovky od jezera Schonbergalm, ztratíte tedy 590 výškových metrů a ti, kteří to trochu na Krippu znáte, tak víte, že sjet touhle lajnou dolu vyžaduje poměrně značné úsilí a pár zastávek na rozdejchání :-) Celá trať je mimo sjezdovku v jinak docela dobrém místě pro backcoutry dovádění…a proč „jinak“? Protože když se před Váma prožene tratí čerstvym prachu 70 šílenců na super obřích prašanovkách, tak se ze zážitku stává boj o přežití :-)

A jak jsme tedy závodili? Strategicky se startovním číslem 62 a 69 jsme vyrazili do úplně rozsekaný trati. Já (Honza) jsem startoval před Vítkem a hodně ambiciózně jsem nasadil tempo a první třetinu to pálil jako blázen, aby mi totálně došly síly v nejtěžším úseku. Někde za první třetinou jsem si ustlal, ale naštěstí jsem spadl v tak prudkým úseku, že jsem neztratil ani rychlost :-) dole před cílem jsem byl fakt na dně. V cíli jsem byl za dlouhých 3:29 a zařadil jsem se na 14. flek. Úplně zhroucenej jsem se snažil ještě odpovídat speakerovi, ale nic moudrýho ze mě překvapivě nedostal, jen: „I am totaly wasted man.“

Vítek se pádu také nevyhnul, ale dopadl ještě o něco hůř, protože spadl do díry a nebylo úplně snadné se z ní dostat, no a tak si zapsal nelichotivých 5.26.

V cíli jsme na sebe chvíli jenom civěli a vůbec nemluvili, připadal jsem si trochu jako po dojezdu MEGAVALANCHE. Pak nám ale došlo, že jedeme ještě druhý kolo a to byl docela boj. Nahoře se sejde o dost nižší počet závoďáků než v prvnim kole, překvapivě zjišťujeme, že se startuje v opačném pořadí a Vítek se tak rovnou přepíná do race modu a startuje. Čas si zlepšil na 4:01 což mu v součtu dává 40 místo. Já startuju a síly mizí rychlostí světla, přesto se snažim rvát to jako magor. Skáču z jedné z milionů hran a dopadám na tvrdej vyšoupanej podklad, ztrácim lyži a jdu tvrdě na zem. Hned co popadnu dech, tak hledám svou ski a zjišťuju, že můj Marker Baron odešel do věčných lovišť. Jinými slovy konec závodu a dolu po jedný lyži… Trvá mi to skoro 20 min sešoupat dolu a s aplausem pro hrdinu projíždim cílem…

Naprosto zhuntovaný jsme hned konstatovali, že už to nikdy nepojedeme, ale musím přiznat, že už teď se těším na příští rok :-) Pokud se mezi Váma najde někdo kdo si chce prověřit svůj skill a fyzičku, tak příště s náma na Kripp.

Nakonec bych chtěl vzdát obrovskej respekt lokálům, který dokázali trať zvládnout lehce pod 3 minuty, což je hodně krutý!